Vyšťaveni včerejším běháním po centru a konzumací kachny jsme si na dnešek vybrali klidnější plán v podobě návštěvy letního paláce na okraji Pekingu.
Čistě pragmaticky jsme zvolili severní vstup, protože je z metra nejdostupnější. Později se ukázalo, že je i nejhezčí. Vylezete kopec k paláci, aby se před vámi následně otevřelo jezero Kunming ležící pod ním.
Vydali jsme se na procházku po stezce vedoucí náspem ve středu jezera lemovaným mnoha mosty renovovanými poslední císařskou dynastií.
V půli cesty nás zastavila místní dívka s jakousi žádostí. Po chvilce komunikačních patálií se ukázalo, že si s námi chce vyfotit selfie. Lehce zklamáni povrchní povahou její žádosti jsme souhlasili a za odměnu obdrželi mapu letního paláce se slovy „welcome to Beijing“ a širokým úsměvem.
Procházku kolem jezera jsme zvládli dříve, než jsme čekali a museli jsme tak hledat další časovou výplň.
Volba padla na pekingskou olympijskou vesnici s jejím slavný stadionem „ptačí hnízdo“ (prosili bychom neplést s Andrejovým čapím hnízdem).
Cestou do olympijského areálu jsme vyzkoušeli bdělost místních bezpečnostních pracovníků. Otráveni neustálými kontrolami jsme vyrazili do protisměru, abychom se vyhnuli rentgenu na batohy. Přítomný hlídač sice koulel očima, co si to dovolujeme, ale k represi se neodhodlal a my tak prošli do metra bez kontroly. Nechceme se vás dotknout, přátelé, ale kdo z vás to má? :)
Stejně jako v ostatních olympijských vesnicích, i zde se ukázalo, že po skončení olympiády prostory přichází nazmar. Na třiproudových silnicích vedoucích skrze areál se na semaforech stále střídá červená a zelená, ale není zde nikdo, kdo by mohl semafory respektovat.