Po regeneraci v podobě dvacetikilometrové procházky po Letním paláci a olympijském areálu nás čekala z nejočekávanějších částí naší cesty – Velká čínská zeď.
Zvolili jsme si oblast Badaling, která je z Pekingu nejdostupnější. Nebýt hodinové zácpy na dálnici, možná bychom se tam opravdu za deklarovanou hodinu jízdy dostali.
Zeď nás zaskočila svou strmostí a množstvím schodů. Táhla se od obzoru k obzoru a my si stihli projít jižní a severní úsek vždy k nejbližšímu vyhlídkovému místu.
Chvílemi jsme se fotili s jednotlivci nebo i celými rodinami. V jednu chvíli dokonce stály místní dívky frontu na focení s Luďkem jakožto nejvyšším návštěvníkem zdi.
Naše nadšení zmírnil návrat na hotel, kde jsme našli vyprané prádlo s účtenkou. Za cenu vyprání našeho prádla bychom se mohli ještě zhruba dvakrát vypravit na čínskou zeď.
Následující den jsme vyrazili do Zakázaného města, sídla císařů, zřejmě nejikoničtější atrakci Pekingu. Po prohlídce Zakázaného města jsme se přesunuli na vrchol Jingshan parku, odkud je pěkný výhled na sídlo císařů a potažmo i velkou část Pekingu.
Plán na focení Forbidden City při západu slunce nám překazila nepřízeň počasí v podobě průtrže mračen a bouřky. I přesto jsme s heroickým nasazením našeho zdraví a fototechniky několik snímků za bouřky a deště pořídili.
Poslední den před odletem jsme si prošli část města kolem Wanfujing Street spolu s proslulou ulicí, kde na stáncích najdete pražené škorpiony, myši, ptáky a spustu další havěti.
Během dne jsme dokonce potkali dvě dámy z Česka, kterým jsme jako čerství odborníci na Peking předali svoje zkušenosti.
Po návratu na hotel jsme si na recepci objednali ranní taxi na letiště a uložili se ke spánku s nadějí, že se nám podaři v půl čtvrté ráno vstát.