Cestou pro ranní kávu do Wilbeck coffee nám na ulici před hotelem něco nesedělo. Po krátké examinaci jsme došli k závěru, že je ulice celá pokrytá čerstvým asfaltem, který tam zcela jistě večer nebyl. Takže přátelé, na Taiwanu jsou schopni přes noc vyasfaltovat celou ulici o délce zhruba 200 metrů, namalovat čáry a přechody a ráno ji otevřít k provozu.
Prvním denním cílem bylo National Palace Museum, kde je vystavena jedna z největších expozic čínských dějin čítající necelých 700 000 exponátů.
Projít první muzejní park nám trvalo přes 2 hodiny a to jsme zdaleka neprohlíželi do detailu každý kousek. Druhý palác je o poznání menší, za to ale v době naší návštěvy obsahoval expozici terakotových vojáků – dobových soch bojovníků z dynastie Qin.
Plni faktů z historie Číny jsme pokračovali místním metrem na Night Market. Mimochodem, zdejší metro je zážitek sám o sobě. Namísto klasického lístku dostanete žeton s čipem, který při vstupu přiložíte k turniketu a dostanete zpětnou vazbu v podobě pípnutí. Při výstupu z metra žeton do turniketu naopak vhodíte opět za doprovodu zvukového efektu. Žetony tak neustále kolují a není poťeba tisknout pořád dokola lístky. Za hustého provozu se tak stanice metra proměňují v symfonii ve stylu Super Maria.
Night Market je takové malé městečko ve městě. V úzkých uličkách se míjejí chodci a nezřídka se vyhýbáte lidem na skůtrech nebo vozíkům zásobujícím místní stánky. Ochutnali jsme spoustu místních dobrot vzdorujíce touze koupit si jeden z mnoha obalů na telefon s motivem Hello Kitty nebo Mimoňů.
Po cestě nočním trhem tam a zase zpátky nám stále zbývala spousta volného času. Rozhodli jsme se proto navštívit Chiang Kai-Shek Memorial Park, abychom zde vzdali hold otci zakladateli moderního Taiwanu. Bohužel ne všichni zdejší pietní atmosféru respektovali. Přímo před vstupem do vzpomínkové haly jsme museli obcházet páreček místních podezřele zaklesnutých do sebe. Možná by měl ale Chiang Kai-Shek radost, jak se mu jeho národ množí.
