Zatímco Luděk s Martinem ráno vytrvale zamačkávali budíky, Vojta si balkonu užíval pohled na skupinku kungfu bojovníků cvičících Taichi.

Naštěstí nás ráno nepřepadla uklízečka, protože jsme večer prozíravě na kliku vyvěsili cedulku „nerušit“.

Jakmile se Martin s Luďkem rozkoukali, vydali jsme se na People’s Square, česky „Lidové náměstí“. Začali jsme prohlídkou přilehlého parku, kde nás hned zkraje odchytily místní školačky s podivnými vlajkami v rukou. Ukázalo se, že jde o narozeninové vlaječky pro jejich spolužáka jménem Kerry (jde zřejmě o anglický přepis čínského jména, je to tu dost běžné například na jmenovkách prodavačů) a že dívčiny po nás chtějí, abychom si vzali vlaječky do rukou a sborově řekli „Happy birthday, Kerry“, zatímco si nás natočí na telefon. Úslužně jsme jim vyhověli a udělali jim tak obrovskou radost.

Zbytek náměstí nebyl nijak zvláštní, snad kromě vojáků na čestné stráži před místní vládní budovou. Z People’s Square jsme se přesunuli na slavnou promenádu The Bund, která byla za koloniálních dob centrem evropských komerčních a politických institucí a celá oblast má tak velmi západní ráz. Kolem Bundu platí zákaz stavět mrakodrapy, aby se nepokazil jeho historický charakter.

Na promenádu jsme se přesunuli před šestou hodinou, abychom ji zastihli v ideálních podmínkách pro focení – před západem slunce. Magickou atmosféru podtrhl fakt, že slunce zapadá přímo mezi domy ve středu Bundu, a lze tak protilehlý břeh fotit až do samého západu. O to horší bylo, že na řece mezi Bundem a Lujiazui, proslulém panoramatu Shanghaie, neustále korzovaly dvě policejní lodě přímo v záběru našich fotoaparátů.

Den 11 – People's Square, The Bund, foto 1

Strávili jsme zde několik hodin pořizováním stále stejných snímků mrakodrapů na Lujiazui, proloženými častým focením se s místní mládeží.

Den 11 – People's Square, The Bund, foto 2

Cestou zpět na hotel jsme zažili boj o místo v metru, o kterém jsme před naší cestou četli na mnoha webech a doufali, že to není pravda. Větší koncentraci lidí než v soupravě Šanghajského metra ve špičce pravděpodobně nikde jinde nenajdete a už jen to stojí za návštěvu Číny :)