Chinatrip

Pár čísel na závěr

Thu, 06 Oct 2016 20:48:00 +0200

Posuďte sami náročnost naší cesty:

Navštívili jsme 5 z 10 nejvyšších mrakodrapů světa
Nejvyšší bod nad městem: 546 m (Shanghai)
Nejvyšší nadmořská výška: 1 900 m n. m (Žluté hory)
Počet vystoupaných pater: 582
Počet vystoupaných schodů: 9 312
Počet kroků: 361 700
Nachozená vzdálenost: 297,4 km
Nejvyšší rychlost dosažená na zemi: 431 km/h
Spálená energie (za všechny): 214 701 kJ
Nacestovaná vzdálenost: 24 150 km
Nejdál od ČR: 9 120 km (pobřeží Pacifiku)
Nejvyšší pocitová denní teplota: 47 ° C (Taroko, Taiwan)
Počet vypitých plechovek piva: 230
Tvrdý alkohol: 3 lahve Žufánka
Nejvyšší účet za praní prádla: 1012 Kč
Počet security checků: ∞
Počet fotek s asiaty: ∞

Tak zase někdy příště.

Den 19–21 – Velká čínská zeď, Forbidden City, Wanfujing Street

Fri, 09 Sep 2016 14:24:00 +0200

Po regeneraci v podobě dvacetikilometrové procházky po Letním paláci a olympijském areálu nás čekala z nejočekávanějších částí naší cesty – Velká čínská zeď.

Zvolili jsme si oblast Badaling, která je z Pekingu nejdostupnější. Nebýt hodinové zácpy na dálnici, možná bychom se tam opravdu za deklarovanou hodinu jízdy dostali.

Zeď nás zaskočila svou strmostí a množstvím schodů. Táhla se od obzoru k obzoru a my si stihli projít jižní a severní úsek vždy k nejbližšímu vyhlídkovému místu.

Chvílemi jsme se fotili s jednotlivci nebo i celými rodinami. V jednu chvíli dokonce stály místní dívky frontu na focení s Luďkem jakožto nejvyšším návštěvníkem zdi.

Naše nadšení zmírnil návrat na hotel, kde jsme našli vyprané prádlo s účtenkou. Za cenu vyprání našeho prádla bychom se mohli ještě zhruba dvakrát vypravit na čínskou zeď.

Následující den jsme vyrazili do Zakázaného města, sídla císařů, zřejmě nejikoničtější atrakci Pekingu. Po prohlídce Zakázaného města jsme se přesunuli na vrchol Jingshan parku, odkud je pěkný výhled na sídlo císařů a potažmo i velkou část Pekingu.

Plán na focení Forbidden City při západu slunce nám překazila nepřízeň počasí v podobě průtrže mračen a bouřky. I přesto jsme s heroickým nasazením našeho zdraví a fototechniky několik snímků za bouřky a deště pořídili.

Poslední den před odletem jsme si prošli část města kolem Wanfujing Street spolu s proslulou ulicí, kde na stáncích najdete pražené škorpiony, myši, ptáky a spustu další havěti.

Během dne jsme dokonce potkali dvě dámy z Česka, kterým jsme jako čerství odborníci na Peking předali svoje zkušenosti.

Po návratu na hotel jsme si na recepci objednali ranní taxi na letiště a uložili se ke spánku s nadějí, že se nám podaři v půl čtvrté ráno vstát.

Den 18 – letní palác, ptačí hnízdo

Mon, 05 Sep 2016 19:17:00 +0200

Vyšťaveni včerejším běháním po centru a konzumací kachny jsme si na dnešek vybrali klidnější plán v podobě návštěvy letního paláce na okraji Pekingu.

Čistě pragmaticky jsme zvolili severní vstup, protože je z metra nejdostupnější. Později se ukázalo, že je i nejhezčí. Vylezete kopec k paláci, aby se před vámi následně otevřelo jezero Kunming ležící pod ním.

Vydali jsme se na procházku po stezce vedoucí náspem ve středu jezera lemovaným mnoha mosty renovovanými poslední císařskou dynastií.

V půli cesty nás zastavila místní dívka s jakousi žádostí. Po chvilce komunikačních patálií se ukázalo, že si s námi chce vyfotit selfie. Lehce zklamáni povrchní povahou její žádosti jsme souhlasili a za odměnu obdrželi mapu letního paláce se slovy „welcome to Beijing“ a širokým úsměvem.

Procházku kolem jezera jsme zvládli dříve, než jsme čekali a museli jsme tak hledat další časovou výplň.

Volba padla na pekingskou olympijskou vesnici s jejím slavný stadionem „ptačí hnízdo“ (prosili bychom neplést s Andrejovým čapím hnízdem).

Cestou do olympijského areálu jsme vyzkoušeli bdělost místních bezpečnostních pracovníků. Otráveni neustálými kontrolami jsme vyrazili do protisměru, abychom se vyhnuli rentgenu na batohy. Přítomný hlídač sice koulel očima, co si to dovolujeme, ale k represi se neodhodlal a my tak prošli do metra bez kontroly. Nechceme se vás dotknout, přátelé, ale kdo z vás to má? :)

Stejně jako v ostatních olympijských vesnicích, i zde se ukázalo, že po skončení olympiády prostory přichází nazmar. Na třiproudových silnicích vedoucích skrze areál se na semaforech stále střídá červená a zelená, ale není zde nikdo, kdo by mohl semafory respektovat.

Den 16, 17 – vzhůru do Pekingu

Sun, 04 Sep 2016 19:37:00 +0200

Přesun do Pekingu jsme realizovali místním rychlovlakem, který nás teleportoval necelých 5 hodin rychlostí přesahující 300 km/h.

Překvapilo nás, jaký rozdíl je mezi Šanghají a Pekingem. Domluvit se anglicky je tu poměrně problém. Když jsme se snažili objednat po přijezdu večeři, dostali jsme 2 jídla místo tří a o rýži jsme museli žádat metodou „ukaž obrázek na mobilu“.

Pozitivem je místní pivo Yanjing, mnohem lepší než Tsingtsao, které jsme zkoušeli v Hong Kongu a Šanghaji. Bohužel nemáme poblíž hotelu žádný park a tak musíme s pivem po večerech zevlovat na ulici.

První den po přijezdu jsme se vydali na Tiananmen Square, Náměstí Nebeského klidu, neblaze proslulé protesty z roku 1989 a také místo s velkou koncentrací památek. Rozlohou zhruba stejně velké jako celý Vatikán.

Hned při vstupu na náměstí nás překvapily všudypřítomné policejní kontroly, které jsme zatím nikde jinde mimo vstupů do hromadné dopravy neviděli.

Vzhledem k tomu, že je neděle a náměstí je velmi přelidněné, rozhodli jsme se přesunout na prohlídku parku Temple of Heaven a na závěr na ulici Qianmen, kde jsme objevili restauraci s údajně nejlepší pekingskou kachnou ve městě.

Kachna byla skvělá, ne tolik hodinová čekačka, než se pro nás uvolní stůl.

Den 14, 15 – Yu Garden, Nanjing Road

Fri, 02 Sep 2016 19:06:00 +0200

První dnešní zastávkou byla Yu Garden, potažmo oblast starší Shanghaie. Yu Garden má na Shanghai poměrně nízké vstupné a určitě stojí za to si ji projít. Je to taková oáza klidu v rušné Šanghaji. Navíc jsme zde potkali spostu Evropanů, kteří nám po 14 dnech pomalu začínali chybět.

Ve staré Šanghaji kolem Yu Garden jsme museli být hodně otrlí, abychom odolali nájezdům kočovných prodejců značkových hodinek.

Den jsme uzavřeli na Nanjing Road. Kromě hlídek vojáků s policisty zde není nic k vidění. Tedy pokud nemáte v plánu nakupovat kabelky Gucci nebo hadry od Dolce Gabbana.

Cestou domů metrem jsme se opět natlačili do místní jitrnice, abychom byli svědky dost bizarní situace. Starší paní se rozhodla, že se na poslední chvíli do našeho vlaku nacpe spolu s krabicí o objemu 1 m3. Když už byla skoro uvnitř, někdo z cestujících její krabici vykopnul ven a v tu chvíli se zavřely dveře. Paní uvnitř, krabice venku a kolaps Šanghajského metra byl na světě. Další dvě minuty jsme čekali na zřizence, který manuálně otevře dveře a vysvobodí vzpříčenou krabici. Když se následně paní pokoušela krabici opět nacpat do soupravy, zřízenec ji vyloučil z přepravy.

V pátek jsme vyrazili expresním autobusem do starobylého předměstí Šanghaje jménem Zhujiajiao (anglicky také watertown), takzvaných čínských Benátek.

Cesta autobusem byla zážitkem sama o sobě. Měli jsme vlastní průvodčí, která kromě prodeje lístků dirigovala i zasedací pořádek. Luděk s Martinem tak po protestech získali místa s větším prostorem na nohy na úkor páru místních dívčin.

Ve watertownu jsme si záhy zakoupili jakousi low-cost vstupenku v domnění, že se jedná o lístek na projížďku loďkou. Z tohoto omylu nás vyvedla úřednice v místním „doku“, načež nám došlo, že jsme si koupili pouze vstup do 4 ze cca 15 místních historických atrakcí.

Stihli jsme projít jen Kezhi Garden, nádhernou historickou zahradu. Nebýt zahradníka, který ji opečovával jakýmsi smradlavým roztokem s pesticidy, hodnotili bychom návštěvu 10/10.

Zbylé atrakce už byly v době, kdy jsme se k nim dobelhali, zavřené. Z nepochopitelných důvodů zde totiž všude zavírají už ve čtyři odpoledne.

Bydlení jste měli nějak rozmyšlený dopředu, nebo jste hledali na místě…

Thu, 01 Sep 2016 20:31:00 +0200

Rezervovali jsme dopředu na booking.com. Je třeba mít rezervace předem, abys dostal/a vízum (Čína). Konkrétnější tipy budeme psát po návratu, teď se soustředíme na dokumentaci zážitků.

Jak to děláte, že máte takové pěkně vyžehlené košilky? Jak perete a že…

Thu, 01 Sep 2016 20:29:00 +0200

Pereme v hotelových prádelnách, žehlení nebylo třeba. Na převoz kalhot a košil jsou super zavírací voděodolný pytle, vymačkat z nich vzduch a zavřít. Třeba tyhle: cestovatelskyobchod.cz/vodeodolne-obaly

Ahoj kluci, díky moc za psaní blogu, samé dobré tipy! Měli byste nějak…

Thu, 01 Sep 2016 20:24:00 +0200

Konkrétní tipy na plánování, letenky, hotely atd. budeme psát až po návratu. Teď během cesty se soustředíme na psaní zážitků:) Takže stay tuned a kdybys pak měl další otázky, napiš.

Hodne outdated fotka Sanghaje ;) vedle financial centra je dostavenej …

Thu, 01 Sep 2016 20:20:00 +0200

Ano, nové jsou vidět na naší fotce v jednom z posledních postů.

Lanovka na Huangshan

Thu, 01 Sep 2016 18:51:00 +0200

Den 12, 13 – Huangshan

Thu, 01 Sep 2016 18:49:00 +0200

Nasyceni atmosférou metropolitní Shanhaie jsme vyrazili do Huangshanu – přírodního parku Yellow Moutains, vzdáleného více než 400 km.

Ráno jsme příliš neotáleli, abychom stihli autobus do Tangkou, malého městečka pod horami. Bohužel se naše skupinka brzy rozdělila, jelikož se Martin nevešel do soupravy metra a zůstal tak viset na stanici Langao Road. Díky přítomnosti internetu ve zdejším metru mohli Luděk s Vojtou Martina navigovat, aby je co nejrychleji na nádraží dostihl. Luděk s Vojtou jeli napřed koupit lístky na autobus, kde zjistili že v autobusu zbývají poslední 2 volná místa. Po dlouhé diskusi se rozhodli na Martina kolegiálně počkat, aby nemusel ve stanici tvrdnout další 4 hodiny sám, než pojede další spoj. Společné čekání jsme si zkrátili návštěvou nedaleké botanické zahrady.

Později odpoledne jsme se nalodili na palubu autobusu značky Golden Dragon a vydali se v ústrety Žlutým horám. K našemu překvapení nás autobus vysadil v Tunxi, asi 60 km od původního cíle. Zde se nás ujala skupinka chlapíků a začala nás začali nahánět do svých limuzín. Vzhledem k našemu vzdoru jeden z nich kamsi zavolal a předal telefon Luďkovi, aby tajemnému hlasu na druhém konci sdělil jméno hotelu, kde hodláme nocovat. Telefonát zvýšil naši důvěru, a i proto, že jsme neměli jinou možnost jsme nasedli do přistaveného vozu.

Luděk během cesty kontrolovat trasu pomocí GPS, zatímco si Vojta s Martinem užívali poslech místních Queen Revival a zavzpomínali na domov, když se v jednom z videoklipů, promítaných na palubní desce auta objevila Praha. Díkybohu nás řidič dovezl přímo k hotelu pana Hu, který se nás hned ujal a jeho žena nám uvařila večeři. Pan Hu nám naplánoval budíček na 6:00, abychom bezpečně stihli prohlídku Žlutých hor a následný autobus zpět do Shanghaie. Po příchodu na pokoj Vojtu na záchodě přívítal šváb. Po vykonání jeho potřeby se až do konce našeho pobytu neukázal.

Po náročném vstávání nás pan Hu zavezl ke vstupní bráně do parku, kde se to již rojilo skupinkami číňanů ve žlutých či červených čepičkách. Autobusem jsme se tradičním čínským vražedným tempem přesunuli na zastávku lanovky, kde jsme nasedli do kabinky s místní rodinkou. Cesta lanovkou byla úchvatná.

Po vrcholcích hor jsme vystoupali několik tisíc schodů, zatímco jsme se vyhýbali ufuněným číňanům s několika kilogramy jídla a malými dětmi na zádech. Každou několikačlenou skupinu místních vedl jeden člověk s reprákem, jehož vinou jsme si po celou dobu připadali jako někde na pouti.

Odpoledne jsme dorazili zpět k panu Hu, který nám zajistil cestu zpět do Shangaie. Přímo k hotelu přijel polorozpadlý prázdný autobus, pan Hu dal řidiči blíže nespecifikovaný obnos peněz a my bez jízdenky nastoupili. Na nádraží se k nám připojili další 2 cestující a později někde uprostřed dálnice další poslední dva. A tímto privátním expresem jsme jeli 6 hodin až do Shanghaie. Protože se v Hangzhou bude příští týden konat Summit G20, projížděli jsme skrz řadu policejních kontrol. Jedna z nich náš autobus zastavila a policista se dožadoval jízdenek, které jsme neměli. Situaci vyřešil řidič, policista se jen zasmál a jelo se dál.

Už během cesty nám bylo jasné, že sotva stíháme z nádraží v Shanghaii poslední metro zpět na hotel. Po příjezdu na nádraží Luděk běžel koupit lístky, ale kvůli neschopnosti úředníka na přepážce jsme promeškali limit na zakoupení 3 minuty před odjezdem posledního soupravy. Na pomoc nám následně přispěchal jiný anglicky mluvící pracovník metra, který nám otevřel služební turniket, vyprovodil nás slovy „be quick“ a my tak jeli v podstatě načerno. Celou cestu jsme přemýšleli, jak se z metra dostaneme ven přes turniket na vrácení lístku na cílové stanici. Naštěští nás očekávala další pracovnice metra a otevřela nám cestu ven.

Pokud chcete jezdit v Šanghaji zadarmo, už víte, jak na to.

Den 11 – People's Square, The Bund

Thu, 01 Sep 2016 16:47:00 +0200

Zatímco Luděk s Martinem ráno vytrvale zamačkávali budíky, Vojta si balkonu užíval pohled na skupinku kungfu bojovníků cvičících Taichi.

Naštěstí nás ráno nepřepadla uklízečka, protože jsme večer prozíravě na kliku vyvěsili cedulku „nerušit“.

Jakmile se Martin s Luďkem rozkoukali, vydali jsme se na People’s Square, česky „Lidové náměstí“. Začali jsme prohlídkou přilehlého parku, kde nás hned zkraje odchytily místní školačky s podivnými vlajkami v rukou. Ukázalo se, že jde o narozeninové vlaječky pro jejich spolužáka jménem Kerry (jde zřejmě o anglický přepis čínského jména, je to tu dost běžné například na jmenovkách prodavačů) a že dívčiny po nás chtějí, abychom si vzali vlaječky do rukou a sborově řekli „Happy birthday, Kerry“, zatímco si nás natočí na telefon. Úslužně jsme jim vyhověli a udělali jim tak obrovskou radost.

Zbytek náměstí nebyl nijak zvláštní, snad kromě vojáků na čestné stráži před místní vládní budovou. Z People’s Square jsme se přesunuli na slavnou promenádu The Bund, která byla za koloniálních dob centrem evropských komerčních a politických institucí a celá oblast má tak velmi západní ráz. Kolem Bundu platí zákaz stavět mrakodrapy, aby se nepokazil jeho historický charakter.

Na promenádu jsme se přesunuli před šestou hodinou, abychom ji zastihli v ideálních podmínkách pro focení – před západem slunce. Magickou atmosféru podtrhl fakt, že slunce zapadá přímo mezi domy ve středu Bundu, a lze tak protilehlý břeh fotit až do samého západu. O to horší bylo, že na řece mezi Bundem a Lujiazui, proslulém panoramatu Shanghaie, neustále korzovaly dvě policejní lodě přímo v záběru našich fotoaparátů.

Strávili jsme zde několik hodin pořizováním stále stejných snímků mrakodrapů na Lujiazui, proloženými častým focením se s místní mládeží.

Cestou zpět na hotel jsme zažili boj o místo v metru, o kterém jsme před naší cestou četli na mnoha webech a doufali, že to není pravda. Větší koncentraci lidí než v soupravě Šanghajského metra ve špičce pravděpodobně nikde jinde nenajdete a už jen to stojí za návštěvu Číny :)

Den 10 – Shanghai Lujiazui

Sun, 28 Aug 2016 19:42:00 +0200

První půlhodinu dnešního dne jsme strávili zamačkáváním budíků, než do našeho pokoje vpadla agilní uklízečka a začala vytírat, nehledě na to, že ještě spíme.

Plánem dnešního dne byla návštěva vyhlídek v mrakodrapech Shanghai Tower a Shanghai World Financial Center se závěrem v baru Cloud 9 (shoda názvu s pražským Cloudem je zřejmě čistě náhodná) v 87. patře Jin Mao Tower.

Návštěva vyhlídky v Shanghai World Financial Center nám vyšla těsně před západem slunce. Bohužel, k oknům byl celem problém se dostat, protože pod nimi seděly skupinky místních. Pravděpodobně čekali na západ slunce. Nebo je vysedávání v mrakodrapech místním národním sportem.

V Cloud 9 nás překvapili neznalostí proslulého drinku Vesper. Volili jsme proto radši známější koktejly v obavách, co by nám přinesli, kdyby museli recepty na naše oblíbené nápoje vyhledávat na Baidu.

Před dopitím posledních drinků jsme s překvapením zjistili, že poslední metro jezdí v jedenáct. Museli jsme proto uspíšit odchod. Na přestupu v metru jsme dokonce při dobíhání vlaku závodili s místními slečnami.

Den 9 – hurá do Shanghaie

Sat, 27 Aug 2016 18:59:00 +0200

Kruté ranní vstávání jsme si vynahradili sérií cappuccin z Wilbeck Coffee. Martin vzal jedno navíc, aby jím mohl okouzlit naši oblíbenou recepční. Ta nám na oplátku zajistila výhodné taxi na Songshan International Airport, kde nás čekal let do Shanghaie.

V Shanghaii nás překvapily všudypřítomné rentgenové kontroly, dokonce i při vstupu do metra.

Z letiště jsme si střihli jízdu Maglevem, nejrychlejším vlakem na světě v běžném provozu. Dosáhli jsme nejvyšší rychlosti 431 km/h. Cesta Maglevem trvala 6 minut a tvořila 2/3 vzdálenosti k našemu hotelu. Zbylou třetinu jsme jeli metrem skoro tři čtvrtě hodiny.

Další tři čtvrtě hodinu jsme s kufry bloudili po čtvrti Putuo při hledání našeho hotelu, než nás napadlo oslovit místní trafikantku. Ta nás odkázala na pána stojícího opodál, který nás bez otočení hlavy vedl vražedným tempem uzkými chodníky nehledě na naši těžkou bagáž. V jednu chvíli jsme horko težko uskakovali chlapíkovi na skůtru jedoucímu proti nám po chodníku, který náš manévr ocenil obligátním „xièxie“ – jedinou frází v mandarínštině, které rozumíme – „děkuji“.

Když jsme dorazili do zdejšího obchodního centra, ani náš průvodce už nevěděl, kudy dál, a rozhodl se konzultovat směr cesty se skupinou místních padesátnic. Za jejich pomoci jsme nakonec úspěšně dorazili k hotelu.

Cestou na večeři do bistra jsme na chodnících míjeli skupiny vyžilých tanečnic za doprovodu tradiční hudby. Čekáme, kdy se tato móda dostane k nám a nahradí veganství nebo běhání po Stromovce.

Vyčerpáni strastiplnou cestou jsme první skutečně čínský den rituálně uzavřeli kombinací místních a evropských piv.

Den 8 – National Palace Musem, Night Market, Memorial Hall

Sat, 27 Aug 2016 17:32:00 +0200

Cestou pro ranní kávu do Wilbeck coffee nám na ulici před hotelem něco nesedělo. Po krátké examinaci jsme došli k závěru, že je ulice celá pokrytá čerstvým asfaltem, který tam zcela jistě večer nebyl. Takže přátelé, na Taiwanu jsou schopni přes noc vyasfaltovat celou ulici o délce zhruba 200 metrů, namalovat čáry a přechody a ráno ji otevřít k provozu.

Prvním denním cílem bylo National Palace Museum, kde je vystavena jedna z největších expozic čínských dějin čítající necelých 700 000 exponátů.

Projít první muzejní park nám trvalo přes 2 hodiny a to jsme zdaleka neprohlíželi do detailu každý kousek. Druhý palác je o poznání menší, za to ale v době naší návštěvy obsahoval expozici terakotových vojáků – dobových soch bojovníků z dynastie Qin.

Plni faktů z historie Číny jsme pokračovali místním metrem na Night Market. Mimochodem, zdejší metro je zážitek sám o sobě. Namísto klasického lístku dostanete žeton s čipem, který při vstupu přiložíte k turniketu a dostanete zpětnou vazbu v podobě pípnutí. Při výstupu z metra žeton do turniketu naopak vhodíte opět za doprovodu zvukového efektu. Žetony tak neustále kolují a není poťeba tisknout pořád dokola lístky. Za hustého provozu se tak stanice metra proměňují v symfonii ve stylu Super Maria.

Night Market je takové malé městečko ve městě. V úzkých uličkách se míjejí chodci a nezřídka se vyhýbáte lidem na skůtrech nebo vozíkům zásobujícím místní stánky. Ochutnali jsme spoustu místních dobrot vzdorujíce touze koupit si jeden z mnoha obalů na telefon s motivem Hello Kitty nebo Mimoňů.

Po cestě nočním trhem tam a zase zpátky nám stále zbývala spousta volného času. Rozhodli jsme se proto navštívit Chiang Kai-Shek Memorial Park, abychom zde vzdali hold otci zakladateli moderního Taiwanu. Bohužel ne všichni zdejší pietní atmosféru respektovali. Přímo před vstupem do vzpomínkové haly jsme museli obcházet páreček místních podezřele zaklesnutých do sebe. Možná by měl ale Chiang Kai-Shek radost, jak se mu jeho národ množí.

Rally Taroko!

Fri, 26 Aug 2016 20:20:00 +0200

Den 7 – Hualien a národní park Taroko

Fri, 26 Aug 2016 19:55:00 +0200

Po rychlé snídani jsme se vydali vlakem do města Hualien na východním pobřeží Taiwanu. Cesta trvala 2,5 hodiny. Někteří ji prochrápali, jiní využili čas pro zkoumání moderních dějin Taiwanu a při jízdě podél Pacifiku zamačkávali slzu nad smutnou historií tak krásné země. Ne nadarmo nazvali portugalští mořeplavci Taiwan „Ilha Formosa“ – nádherný ostrov.

Na nádraží jsme si chytili taxík a nechali se odvézt na proslulou Chishingtan beach. Taxikář byl velmi upovídaný. Je škoda, že komunikace probíhala pouze jednosměrně vinou naší neznalosti Mandarinské čínštiny. Jakmile si toho řidič všiml, začal pro komunikaci používat chytrý mobil s překladačem do angličtiny.

Po příjezdu na Chishingtan nás mávání rukama upozornil, že pokud vlezeme do vody, zcela jistě se utopíme. A nabídl nám za 3 000 taiwanských dolarů projížďku národním parkem Taroko. Na náš souhlas nečekal, zaparkoval na přilehlém parkovišti, aby zde počkal, až se vrátíme z pláže.

Záhy po příchodu na pláž jsme pochopili, proč taxikář tak zběsile mával rukama. Oceán byl hodně rozbouřený a koupat se nedalo. Luděk s Vojtou se alespoň prošli bosky vodou a vzápětí byli mokří až po pás, zatímco Martin div neutopil svůj iPhone při snaze pořídit tu nejlepší živou fotku.

Na slunci bylo opravdu nesnesitelně – pocitová teplota 47 °C – a tak jsme zvolili ústup na parkoviště k našemu řidiči. Cena za projížďku parkem se nám zdála dost vysoká, proto jsme se rozhodli smlouvat a díky Luďkovým komunikačním schopnostem nakonec vyjednali odvoz na kraj parku Taroko za mnohem výhodnějších podmínek.

Posilněni místními klobásami jsme se od brány parku vydali přes řeku k informačnímu centru, abychom si vyzvedli mapku a mohli se vydat na cestu parkem. Podařilo se nám ujít zhruba půl kilometru, po kterých jsme byli celí zpocení a poštípaní od místní havěti.

Během strategického ústupu zpět k informačnímu centru nám došlo, že vzhledem k rozloze parku nemáme šanci během našeho omezeného času pěšky cokoliv projít. Plánem B bylo nasednout na místní autobus, který nás vyveze do vrcholů národního parku.

Po zhruba půl hodině jízdy autobusem do „města“ Tienxiang nás řidič vyklopil ve stanici Buluowan. Protože cesta byla klikatá a místy připomínala alpské serpentiny, mysleli jsme si, že zastávka je zde kvůli odpočinku, který potřebuje autobus. Nikoliv. Řidič evidentně jen potřeboval nachytat pokemony :)

Z Huluowanu se nám naskytl úžasný pohled na místní scenérii hor doplněnou o soutěsku, kterou zde vymlela řeka tekoucí z okolních hor. Po hodinové pauze řidiče autobusu jsme konečně vyrazili na Tienxiang, kde jsme si naplánovali prohlídku vodopádů.

Po vystoupení v Tienxiangu jsme zjistili, že za necelých 10 minut nám jede poslední autobus zpátky do Hualienu. Po zvážení alternativních variant v podobě přespání v horách nebo noční cesty dolů pěsky zvítězil zdravý rozum. Nadýchali jsme se horského vzduchu a nastoupili jsme na autobus zpět dolů.

Vědět předem, co náš čeká za projížďku, asi bychom zvolili přespání v horách. Řidič nám ukázal, jak se jezdí tady na Taiwanu. Za poslechu místních popových pecek jsme zažívali doslova Rally Taroko. Snad to bude patrné z videa, které přiložíme později.

Po návratu do Taipeie jsme nedaleko našeho hotelu objevili bistro se smaženými kuřecími stripsy a olihněmi.

Ponaučení pro příště: poslouchejte Taiwanské taxikáře, myslí to s vámi dobře.

dostupnost freewifi/rychlost případně dostupnost cenově rozumných přip…

Thu, 25 Aug 2016 20:14:00 +0200

Vsechno bude popsano v tipech pro cestovatele, ktere chystame. Co se bagaze tyce, omezeni Emirates PRG-HK, Peking-PRG je 30Kg, na Taiwan a zpet bylo/bude omezeni na 20kg. Denne mame na zadech 2 ze 3 batoh s max 2 kg zateze - nutne veci na ten den - hygienicke potreby, voda, powerbanky, fotak, … V kufru si kazdy vezeme cca 13 kg veci.

Den 6 – Taipei

Thu, 25 Aug 2016 20:00:00 +0200

První plnohodnotný den na Taiwanu – kempování na letišti nepočítaje – jsme začali ve velkém stylu autentickou taiwanskou snídaní. Polévky, nudle, omáčky, saláty, smažení bramboroví smajlíci, exotické ovoce. Jídla jsme identifikovali osvědčenou programátorskou metodou „pokus – omyl“, neboť popisky byly přítomny pouze u jídel jiné než místní provenience. Kečup jsme hledali marně.

Po snídani jsme pokračovali v tradici započaté v Hong Kongu – lokální poctivá hipster káva, tentokrát ve Willbeck Coffee.

Probuzeni dávkou kofeinu jsme vyrazili k našemu prvnímu cíli, ikonickému mrakodrapu Taipei 101, 7. nejvyššímu na světě.

Do 89. patra nás vyvezl výtah jedoucí až 1010 metrů za minutu během necelých 45 vteřin. Do roku 2015 nejrychlejší na světě. Díky 100% viditelnosti jsme si z výšky 508 metrů mohli prohlédnout Taipei spolu s jejím okolím. Zajímavostí Taipei 101 je vyvažovací zvon, vážící 660 tun, který stabilizuje mrakodrap. Říká se, že pokud by vinou tajfunu spadnul Tapei 101, spadnou všechny budovy v Taipeii. Luděk by tajfun moc rád tajfun zažil, Vojta s Martinem ale doufají, že až přijde, tou dobou již budeme v Šanghaji… Taipei 101 nám dokonce nabídl výhled z venkovní terasy v 91. patře, nicméně při pocitové teplotě 46 °C tam opravdu dlouho stát nechcete.

Po pořízení několika rutinních selfíček zpoda Taipei 101 jsme se přesunuli k úpatí Maokongu, na stanici Taipei ZOO, odkud vede lanovka přes vrcholy Maokongu.

V lanovce se můžete svézt buď obyčejnou, nebo tzv. Crystal kabinkou s prosklenou podlahou. Dlužno podotknout, že pro Crystal kabinku visí ve stanici doporučení: „pozvracíte-li se, vystupte si na nejbližší stanici a odpočiňte si“.

Po 25 minutách jízdy ve skleněné kabince jsme se dostali na Maokong Station. Maokong byl svého času největší oblast, kde se v Taipeii pěstoval zelený čaj.

Posilněni trojičkou Heinekenů a zmrzlinou s příchutí zeleného čaje, která z velké části skončila na Vojtově tričku, jsme se vydali k nedalekému chrámu, kde nás přivítal páreček místních divokých psů.

Cestou zpět jsme vystoupili dříve a vydali se prohlédnout si chrám Zhinan s nádherným výhledem na noční Taipei.

Nedaleko od hotelu jsme si dopřáli večeři v podobě nudlí s hovězím a šlachami, která je tu údajně velmi oblíbená.

V poslední době se lidé v Česku neustále diví, proč se silniční práce neprovádějí v noci. Až se takhle budete příště podivovat, vzpomeňte si na nás v Taipeii. Tady se totiž ve dne po silnicích jezdí a v noci se opravují. Shodou okolností přímo pod naším hotelem.

Galerie · 6 fotografií

Thu, 25 Aug 2016 19:59:00 +0200

Den 4, 5 – přelet na Taiwan

Wed, 24 Aug 2016 19:46:00 +0200

Ve středu jsme si naplánovali budíček v 8 hodin, abychom se stihli s Hong Kongem důstojně rozloučit v našem oblíbeném Coco Espresso.

Vstali jsme v 8:30 což znamenalo buď se vykašlat na Coco, nebo urychlit balení. Urychlili jsme balení.

V poledne jsme se odhlásili z hotelu a vyrazili s kufry na kolečkách vstříc hongkongským ulicím. V místním obchodním centru nás překvapila možnost udělat si check-in s odbavením kufrů a jejich transportem na letiště <3.

Zbaveni zátěže v podobě kufrů jsme se rozhodli užít si zbytek večera ve společnosti Heinekenů a amerických pivních speciálů (ne, místní piva tu bohužel nemají).

Po přesunu na letiště nám stále zbývaly zhruba dvě hodiny do odletu, jali jsme se proto opět hledat krámeček s pivíčkem.

Let s Hong Kong Airlines jsme si náramně užili, jelikož nám sympatické stevardky rozdaly horkou buchtu s překvapením – gothajem (Míra ze Streamu by měl radost).

Po přistání na Taiwanu jsme se zděšením zjistili, že na terminálu 2 není otevřený jediný obchod. Nechali jsme se proto privátním Shuttle Busem odvézt na Terminál 1, kde bylo opět vše zavřeno. Až zhruba po hodině bloudění jsme našli otevřený jediný krámek, kde jsme si koupili pro změnu plechové Heinekeny a místní medové pivo.

Je před námi 12 hodin čekání na možnost checknout se na hotel. Původně jsme měli v plánu přijmout víru dřevorubce a do návratu do Czechia se neholit, nicméně na tom letišti se fakt nic kromě holení nedalo dělat.

Oholeni jsme si našli místo na spaní za informačním stánkem přímo za sklem vstupní haly letiště obklopeni výdechy klimatizace. Luděk s Vojtou si zde ustlali, aby je nespavostí trpící Martin mohl fotit.

S letištěm jsme se loučili opravdu neradi, ale nešlo jinak. Autobus nás přesunul na Tapei Main Station, kde jsme vyhledali místní Starbucks. Vojta s Martinem si pochopitelně dali kafe, Luděk mezitím usnul v křesílku, aby nám udělal radost a my ho mohli opět fotit.

Na hotelu jsme si dali power nap a následně se vydali zkoumat okolí našeho nového domova. Poznajíce agresivitu místních skůtrpilotů jsme se dobelhali do „Parku míru“, kde nás uvítalo stádečko krys a pár švábů (Heinekeny jste si už, doufáme, domysleli).

Dobrou noc. Pac a pusu VLM.

Galerie · 8 fotografií

Tue, 23 Aug 2016 17:24:00 +0200

Česko dorazilo na Taiwan!

Den 3 – Macau

Mon, 22 Aug 2016 12:20:00 +0200

V noci ze soboty na neděli se Hong Kongem prohnala bouřka, která z našeho pokoje v 21. patře hotelu vypadala hrůzostrašně. Nicméně když jsme se s klukama rozhodli jít situaci prozkoumat, před hotelem na nás čekal jen lehký deštíček s občasným zahřměním a hrůzostrašný byl spíš návrat do překlimatizovaného hotelu.

Pršelo ještě celé ráno, a proto, když jsme ráno opouštěli hotel, Martin s Luďkem si takticky každý koupili jeden deštník. Bohužel pro ně za 10 minut již nespadla ani kapka a po celý den ty deštníky zbytečně tahali s sebou - protože co kdyby náhodou… :)

Cílem dne bylo dopravit se helikoptérou na Macau, bývalou portugalskou kolonii poblíž Hong Kongu. Protože se kluci nechtěli rozloučit se svými deštníky, které nelze vzít do helikoptéry, museli jsme se spokojit s cestou trajektem ve třídě economy.

Po hodině cesty trajektem jsme se ocitli v Macau Outer Harbour, na poloostrově, kde se rozkládá historická část města. Jelikož na Macau nefunguje turistická datová SIM karta, která nám pomáhá s orientací v Hong Kongu, byli jsme odkázáni na analogovou mapu. Zaujal nás Guia Hill, na který lze vyjet lanovkou. Překvapila nás lidová cena – 3 mopy, což je asi 9 Kč – a skutečnost, že vlastně žádné mopy nemáme a paní na pokladně nebere karty.

Tím se započal zhruba hodinový hon na směnárnu či bankomat, při kterém jsme bez úspěchu prošli polovinu historické části a stihli se stát místními celebritami (alespoň pro skupinu dívčin na místním náměstí, které jsme prošli asi třikrát, pokaždé z jiného směru). Po patnácti minutách slávy jsme si vzpomněli, že máme mapu. Ta nás dovedla k bankomatu, který přijímal pouze místní karty UnionPay. Naši zoufalost ještě znásobovala každá další návštěva místní sámošky, kde naše karty pochopitelně také nefungovaly nebo jen prodavačky rovnou zavrtěním hlavy označily za nepoužitelné. Jen nám tedy nebylo jasné, proč měli všude nálepky Visa a MasterCard :/

Už už jsme se chtěli vracet zpět na terminál (kde podle všeho bychom mohli vyměnit nějaké peníze), když jsme prošli okolo jednoho bankomatu, který nám ochotně vydal místní měnu. Pocit zoufalosti vystřídalo nadšení, mírně srážené tím, že bankomat byl hned za rohem od stanice lanovky, před kterou jsme byli před více než hodinou. Na oslavu jsme si nakoupili výborné místní slané a sladké pečivo a sedli konečně na lanovku na zmíněný Guia Hill. Cestou tam i zpět se nám naskýtal kontrastní pohled, kdy pod námi byli rozpadlé budovy a domy místních obyvatel a za nimi v dálce blyštila skla místního mrakodrapu. Autobusem jsme se přesunuli na ostrov Taipa, druhou část Macau – tzv. Las Vegas Asie.

Toto označení rozhodně není nadsázka. Míjela nás Lamborghini, Bentley a další vozidla zahraniční provenience, na jejichž karoseriích se odrážel zlatavý třpyt kasín a hotelů. Prošli jsme si jedno z několika zábavních/herních center jménem Galaxy, kde jsme k našemu překvapení objevili čerstvě otevřený Apple Store. Zaměstnanci obchodu si s námi se zájmem povídali, zřejmě proto, že jsme byli jediní evropané široko daleko.

Na závěr prohlídky Galaxy jsme si ještě šli koupit kafe do místního Starbucks. Martin a Vojta bez problémů zaplatili hongkongskými dolary, načež Luďka ten samý barista poučil, že hongkongské dolary nebere, protože jsme přece na Macau, a chce tudíž MOPy. Drobné nazpět ale vysázel na pult opět v dolarech. Tuhle záhadu už asi bohužel nikdy nerozluštíme.

Neschopní vstřebávat další dávky snobství a povrchnosti jsme z Macau odjeli zpět do HK trajektem ve First Class :)

Galerie · 2 fotografie

Sun, 21 Aug 2016 20:26:00 +0200

Galerie · 10 fotografií

Sun, 21 Aug 2016 03:34:00 +0200

Den 2 – Hong Kong

Sat, 20 Aug 2016 18:25:00 +0200

Dneska jsme si oproti včerejšku přivstali, abychom stihli snídani v blízkém Coco Espresso. V kavárně je prostor asi tak pro dva lidi a psa, takže jsme si snídani vzali ven.

Posilnění místními bagely jsme se přesunuli autobusem spolu se spoustou číňanů chytajících pokemony a šíleným řidičem s telefonem v ruce a dodržujícím méně než metrovým odstupem od vozidel před ním na druhý břeh do Kowloonu, kde nás čekala vyhlídka v International Commerce Center, jednom z nejvyšších mrakodrapů na světě. Cesta do výšky cca 400 metrů netrvala ani minutu. Z této výšky jsme si mohli prohlédnout celé město v oparu přes lesknoucí se sklo a dokonce jsme byli svědky místní svatby. Z vyhlídky je moc pěkně vidět rosestavěné mrakodrapy v Kowloonu.

Výzvou pro nás bylo hledání restaurace Din Tai Fung proslulé svými plněnými knedlíčky Dim Sum. Ačkoli je v Hongkongu vše relativně blízko, vinou malé rozlohy je třeba využívat spousty podchodů, nadchodů, průchodů obchodními centry, se kterými si online mapy neporadí. Restaurace dostála své pověsti, byl to pro nás velký kulinářský zážitek. Mimoto jsme se při čekání na zaplacení naučili etiketu stravování čínskými hůlkami a jednání s obsluhou.

Během hledání obchodu s pohledy Vojtu a Luďka stáhl z ulice díky znalosti ČR a kavárny Friends Coffee House „proslulý“ honkongský krejčí George a jal se jim předvádět své prvotřídní látky na výrobu obleků zatímco za nimi zakmnul dveře. Později byl Gergeovým kolegou přiveden i nic netušící Martin. Po čtvrthodinovém vyjednávání o šití obleků na míru se nám podařilo George přesvědčit, že jsme dostatečně chudí na to, abychom si jeho oblek mohli dovolit, ačkoliv byl na české poměry za nula nula prdlačky.

Cestou do Victoria Harbour jsme si zkazili chuť kávou z Pacific Coffe (rozhodně nebrat!). V přístavu už na nás čekaly davy lidí v očekávání večerní světelné hudební show. Sotva show začala, přítomní Číňané vytáhli namísto hraní pokemonů své selfie tyče a tak pro nás bylo dost obtížné ukořistit flek na pořízení obstojných fotek – přidáme později.

Cestou zpět jsme nic zajímavého kromě ozbrojené jednotky s brokovnicemi doplňující bankomat nezažili.

Den zakončujeme tradičně pivem z Amsterdamu v parku „7–Eleven Takeaway Heineken Park“ poblíž našeho hotelu.

Zítra hurá do Macau!

XOXO VLM

Galerie · 4 fotografie

Sat, 20 Aug 2016 06:08:00 +0200

Galerie · 4 fotografie

Sat, 20 Aug 2016 05:55:00 +0200

Den 1 – Hong Kong

Sat, 20 Aug 2016 05:52:00 +0200

Jelikož jsme dorazili včera na hotel hodně pozdě, po skoro dni stráveném v letadle, jsme šli rovnou dospat jetlag. Ráno v 7 se nás neplánovaně snažil vzbudit Luďkův budík (moc díky! :)), ale úspěšně jsme ho odignorovali a vzbudily nás až vyděšené „sexy“ uklízečky s rouškami přes obličej o půl jedné odpoledne. Pozvání dovnitř odmítly a čisté ručníky nám podali mezi dveřmi.

V plánu na dnešek byl Victoria Peak, protože je na straně HK, kde jsme ubytovaní. Hned po opuštění hotelu (který je překlimatizován) jsme dostali ránu v podobě 32 stupňů Celsia a 90% vlhkosti. Takže jsme se hned šli zchladit do blízkého Coffee Academics (je to síť kaváren a je to tam fakt super! Starbucks style, ale s dobrým kafem). Vystáli jsme si 20minutovou frontu na přechod (protože za ním byla další fronta na Peak Tram) a za další půlhodinu jsme byli již v ikonické lanovce vzhůru na Victoria Peak, kde jsme si vzhledem k velkém úhlu stoupání lanovky vyzkoušeli sílu gravitace.

Nahoře jsme pořídili stovky stejných fotek mrakodrapů z různých úhlů, osvěžili jsme se v místním Starbucksu nápoji, které v Čechách nemáme, a vyrazili jsme na okružní procházku okolo Victoria Peak. Paradoxně spousta výhledů na město byla z této stezky (Lugard road a Harlech Road) lepší než z turisty obklopené Sky Terrace 428. Nejen proto jsme na této procházce strávili asi 2,5h a jako bonus jsme každý obdrželi několik štípanců od místního hmyzu.

Po návratu z okružní trasy jsme vyzkoušeli místní solenou mandarinkovou limonádu, vypili pár evropských piv (ať žije globalizace!), vyfotili si město v noci (velmi doporučujeme na VIctoria Peak zůstat až do západu), vystáli si opět hodinovou frontu na lanovku směrem dolů do Hongkong Park.

Odsud jsme vyrazili na večeři. Na foursquare jsme si našli výbornou restauraci San Xi Lou, kde jsme měli podle plánu poprvé ochutnat Dim Sum (knedlíčky s čímsi v čemsi :)). Po náročném procesu objednání (furt nám nabízeli hotpot, který jsme nechtěli) a zjištění že Dim Sum mají jen odpoledne jsme snědli mísu místních (Singapure style) nudlí a smažené rýže. Bylo to super, jen to prostředí není úplně dělané na tričko a kraťasy.

Z restaurace to už bylo kousek k patám místních mrakodrapů. Po cestě jsme narazili na krásný malý parčík, kde jsme málem připravili o život Giant African Snail (prostě šnek s ulitou cca 10cm velikou). Tento šnek tu není příliš oblíbený, protože se prý nedá jíst. Číňani.

Den jsme uzavřeli stylově po česku v parku poblíž hotelu s plechovkami piva z Amsterdamu a meruňkovice od Žufánka, protože tu v noci fakt nic kromě večerek otevřeno není. A okolo jedné v noci tu na ulici skoro nikoho nepotkáte. A to nejsme daleko od centra.

Zítra máme v plánu druhou stranu HK, kde je náš hlavní cíl konečně ochutnat Dim Sum a vyšplhat se na nejvyšší místní mrakodrap!

Galerie · 1 fotografie

Fri, 19 Aug 2016 21:00:00 +0200

Hlásíme, že jsme na místě! Na první články se můžete těšit… ráno!

Tak jak cestujete, borci?

Wed, 17 Aug 2016 23:14:00 +0200

Aktuálně přestup v Dubaji. Smoking lounge stojí za to!