Ve středu jsme si naplánovali budíček v 8 hodin, abychom se stihli s Hong Kongem důstojně rozloučit v našem oblíbeném Coco Espresso.
Vstali jsme v 8:30 což znamenalo buď se vykašlat na Coco, nebo urychlit balení. Urychlili jsme balení.
V poledne jsme se odhlásili z hotelu a vyrazili s kufry na kolečkách vstříc hongkongským ulicím. V místním obchodním centru nás překvapila možnost udělat si check-in s odbavením kufrů a jejich transportem na letiště <3.
Zbaveni zátěže v podobě kufrů jsme se rozhodli užít si zbytek večera ve společnosti Heinekenů a amerických pivních speciálů (ne, místní piva tu bohužel nemají).
Po přesunu na letiště nám stále zbývaly zhruba dvě hodiny do odletu, jali jsme se proto opět hledat krámeček s pivíčkem.
Let s Hong Kong Airlines jsme si náramně užili, jelikož nám sympatické stevardky rozdaly horkou buchtu s překvapením – gothajem (Míra ze Streamu by měl radost).
Po přistání na Taiwanu jsme se zděšením zjistili, že na terminálu 2 není otevřený jediný obchod. Nechali jsme se proto privátním Shuttle Busem odvézt na Terminál 1, kde bylo opět vše zavřeno. Až zhruba po hodině bloudění jsme našli otevřený jediný krámek, kde jsme si koupili pro změnu plechové Heinekeny a místní medové pivo.
Je před námi 12 hodin čekání na možnost checknout se na hotel. Původně jsme měli v plánu přijmout víru dřevorubce a do návratu do Czechia se neholit, nicméně na tom letišti se fakt nic kromě holení nedalo dělat.
Oholeni jsme si našli místo na spaní za informačním stánkem přímo za sklem vstupní haly letiště obklopeni výdechy klimatizace. Luděk s Vojtou si zde ustlali, aby je nespavostí trpící Martin mohl fotit.
S letištěm jsme se loučili opravdu neradi, ale nešlo jinak. Autobus nás přesunul na Tapei Main Station, kde jsme vyhledali místní Starbucks. Vojta s Martinem si pochopitelně dali kafe, Luděk mezitím usnul v křesílku, aby nám udělal radost a my ho mohli opět fotit.
Na hotelu jsme si dali power nap a následně se vydali zkoumat okolí našeho nového domova. Poznajíce agresivitu místních skůtrpilotů jsme se dobelhali do „Parku míru“, kde nás uvítalo stádečko krys a pár švábů (Heinekeny jste si už, doufáme, domysleli).
Dobrou noc. Pac a pusu VLM.